Aby uživil svou rodinu, musel Josef pracovat.

Učím se od něj dobře využívat svůj čas, rozvíjet své schopnosti, pracovat a vážit si práce jiných. Učím se děkovat každému, kdo mi pomáhá.

Pracovitost je vlastností, kterou se tento měsíc chceme učit od sv. Josefa -  Aby uživil svou rodinu, musel Josef pracovat.

V bibli můžeme najít celou řadu citátů týkajících se práce.

Tady jsou některé příklady:

Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.   (Jan 5,17)

Hospodine, uděl nám pokoj, neboť i všechny naše skutky jsou tvým dílem.   (Iz 26,12)

Dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou.    (Žl 90,17)

Nepouštěj se do mnoha podniků najednou; vezmeš-li jich na sebe příliš, nezůstaneš bez viny. Třebaže se budeš honit, nestihneš to, a dáš-li se na útěk, neunikneš.    (Sir 11,10)

Možná se vám zdá, že toto téma pro vás není. Vždyť chodím do práce, pracuji, vydělávám peníze, abychom se jako rodina měli dobře…Co se ale v této oblasti konkrétně můžeme učit?

• Umění využívat dobře svůj čas k práci – zamysleme se, jestli netrávíme moc času prací na úkor času se svojí rodinou. Práce není jen zaměstnání ale, místo toho abych trávil čas s dětmi nebo manželkou /manželem nezavřu se raději ve své pracovně a kde sice věnuji čas možná užitečným a potřebným věcem pro rodinu ale, ostatní potřebují abych s nimi trávil čas– zkusme najít rovnováhu ….
• Vážím si práce druhých? Dokáži je ocenit, třeba i za práci, která je „automatická“ např. za uvařený oběd, či večeři, posekanou zahradu, umyté auto nebo vyžehlené prádlo
• Nemůžu najít zaměstnání a svaluji vinu na všechny kolem sebe?
• Pracuji jako nadřízený – dokážu ocenit práci svých podřízených na místo neustálé kritiky?
• Dokážu rozvíjet své pracovní schopnosti a vedu k tomu i svoje děti…

Co je důležité při vedení dětí k pracovitosti? Hlavně začít včas, nejlépe různými formami hry. To většinu dítě baví. Začínat až v pubertě už zpravidla bývá pozdě. Typickým příkladem výchovy hrou je pomoc mamince při pečení cukroví. Každá zábavná hra může plynule přejít v pozitivní návyk. Nesmíme ale práci ratolestem zprotivit předčasným tlakem na výkon. Tady se často setkáváme s nejčastější chybou nás rodičů, pokud něco není „dokonalé“ raději si to uděláme sami nebo děti neustále opravujeme a pak se můžeme stát, že děti budou tuto činnost odmítat

Domácí povinnost se jim snažíme učinit vždy atraktivní, zaujmout, pochválit, ukázat radost, mít mnoho trpělivosti při vysvětlování a třeba i při počítání škody. A přednost musí mít zdraví dětí a jejich školní povinnosti i ty jsou pro ně prací…

V měsíci květnu se zkusme se nad těmito otázkami zamyslet.  Přemýšlejme nad tím, zda náš vztah k práci není překážkou k budování kvalitnějších vztahů v rodině.

Zamysleme se, v čem já osobně se mohu zlepšit? 

Pokud přijdeme na to, že se nám něco nedaří, pokusme se to změnit a v tom pozitivním pokračovat.

S dětmi si můžeme zahrát hry

 – co dělá maminka a co tatínek – vytvoříme si kartičky s různými nářadími … děti si je vylosují a říkají, kdo je používá – tatínek, maminka, oni…

– společně můžeme vytvořit kartičky různých činností – napsat (nakreslit) a postupně si vylosujeme nějakou činnost a zahrajeme pantomimou – ostatní hádají, o co se jedná

S dětmi si můžeme popovídat … Co z toho už umí oni…, co je baví a co ne a proč…