Josef obětoval mnohokrát své pohodlí, když přijal Pannu Marii a staral se o Pána Ježíše.

 Obětavost je vlastností, kterou se tento měsíc chceme učit od sv. Josefa - Josef obětoval mnohokrát své pohodlí, když přijal Pannu Marii a staral se o Pána Ježíše.

Co je obětavost?

Je kořením služby. Obětavost dává našemu životu nový rozměr, duchovní rozměr. Obětavost je překročením ekonomických vztahů „má dáti-dal“, které samy o sobě činí z povolání jen obyčejnou práci, jen obyčejné zaměstnání.

Obětavost to je to „něco navíc“, bez čeho by naše služba – ať doma v rodině, ve farnosti, v zájmovém sdružení, v politice …. byla zploštělá a chladná. Obětavost je srdcem všech našich aktivit. Právě pro ono „srdce při věci“ je obětavost Bohu milá, posvěcuje náš aktivní život a podle apoštola Pavla ho dokonce povyšuje na bohoslužbu.

„Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“                                               Římanům 12,1

Často v našich rodinách stojíme před dilematem – jak se obětovat – a někdy si také můžeme klást otázku není toho už mnoho?

Pán Ježíš nám říká: "Miluj bližního svého JAKO SEBE SAMÉHO". Co to pro nás má znamenat?

Dopřávejme tedy bližnímu ze své pomoci tolik, kolik si sám dovolíš, kolik tě těší, nakolik máš vnitřní sílu a touhu pomáhat, nakolik se SÁM ROZHODNEŠ, kolik toho zvládneš……
Ano, samozřejmě, naše možná příliš ochotná obětavá pomoc je druhým nesmírně příjemná, rozmazlující, a rychle si na ni všichni zvyknou jako na běžnou normu, pokud si sami nestanovíme hranice "STOP". Každý z nás je originál, a to že náš soused toho „zvládá tolik“ neznamená, že já to musím zvládnout také… 

Jistě Vás proto lidé kolem vás nebudou mít méně rádi, a kdyby tomu tak bylo, je na jejich vztahu již něco patologického, manipulativního.
Může se také stát, že díky své bezbřehosti v rámci pomoci druhým rychle "vyhoříme" a to jsou pak všichni lidé kolem jenom na obtíž a člověk má se svým znechucením pak do konce života co dělat.
Přeji Vašim hranicím, ohledně "bezbřehé" pomoci rychlý Stop stav, neboť i Vašemu psu může misku naplnit jiný člen domácnosti.

Příkladem obětavé služby nám může být např. Matka Tereza.

Ta chtěla udělat něco krásného pro Boha. A začít právě tam, kde se nacházela. Na ulici, v chudinské čtvrti, mezi nejchudšími z chudých. Slyšela, jak ji Pán Ježíš zve k tomu, aby byla Jeho světlem, které má donést tam, kam ještě nedorazilo. A tak se Matka Tereza pustila do práce. Věděla, že nedokáže zachránit každého umírajícího, vyléčit každého nemocného tuberkulózou. Věděla, že nedokáže, aby se všechny děti z muslimských rodin staly křesťany. Pochopila, že to ani není její úkol. Jejím hlavním úkolem bylo: MILOVAT! KAŽDÉHO, S KÝM SE SETKÁ. Nejen slovem, ale opravdově skutkem. Nebyla ta, která by pořádala školení, jak se starat o hladové. Šla a rozdělila se o svůj chléb nebo nějaké jídlo hladovému obstarala. Pán Ježíš nechce po každém z nás, abychom odcestovali do misií. To není způsob, jak bychom si měli vzít z Matky Terezy příklad. Ale učit se milovat jako ona. Pojďme dělat něco krásného pro Boha. Doma pomocí rodičům, časem stráveným se sourozenci, nabídnutím pomoci spolužákům, malým příspěvkem na misie…

PRVNÍ CENA – OBĚTAVÁ LÁSKA

Při jedné rozhlasové soutěži se posluchačů zeptali:
„Jaká je nejkrásnější věta, kterou můžeme říci ženě?“

Po mnohém dohadování zvítězila jedna mladá žena a dostala první cenu.
„Nejkrásnější věta, kterou může žena slyšet,“ mínila, „je věta manžela, který říká, když dítě ve tři hodiny v noci začne plakat: 'Zůstaň ležet, já vstanu!'“

Spočívá pravá láska v krásných slovech a pocitech? Ne, spočívá v činech, v obětavé službě těm, které milujeme.

Jak učit děti obětavosti?

Děti můžeme učit především vlastním příkladem. Musí u nás vidět ochotu nezištně druhým, nevidět za naší pomocí jen vlastní prospěch. Brát je s sebou pokud někde pomáhám apod …

Někdy po nás děti chtějí abychom si spolu hráli, jeli se projet na kole apod. Ale my máme ještě uklízet, mýt nádobí, žehlit prádlo, posekat trávník - v takové situaci je můžeme vyzvat k pomoci a pak budeme mít více času na společnou zábavu…

Ve nějaká veřejná sbírka na pomoc můžeme vyzvat děti, aby přispěli třeba jen symbolickou částkou ze své pokladničky.

 Vždy ale především musí vidět náš příklad obětavé pomoci druhým - bez toho se to děti nikdy nenaučí…