O Josefovi toho v Bibli moc napsáno není, ale hodně toho udělal

Pokora je vlastností, kterou se tento měsíc chceme učit od sv. Josefa

Co znamená být pokorným? - Přemýšlíme někdy o tom?

Nenapadlo nás, že do dnešní doby, kdy se klade ve společnosti důraz na úspěšnost, zaměstnavatelé přece musí vidět kolik jsem odvedl práce, se pokora moc nehodí? Právě naopak. Pokora není synonymem k „podceňování se“ a upozaďování našich schopností. Nejsme vyzývání k tomu, abychom stáli mimo tento svět. Jsme povzbuzeni k tomu, abychom v tomto světě žili tím nejlepším možným způsobem. Být pokorný a skromný neznamená být nesebevědomý a neprůbojný. Pokorný člověk však dokáže upustit od svých plánů a přijmout plán Boží. Skromný člověk se netlačí dopředu za každou cenu, ale dává prostor i druhým.

Pokora znamená být nejmenším z nejmenších. Je to stav posvátné úcty. Pokora ale neznamená být ponížený, zakřiknutý, nevýrazný. Pocity méněcennosti jsou totiž minimálně tak destruktivní jako namyšlenost.

Pokora je opakem pýchy. Pokorný člověk se zajímá více o druhé, nežli o sebe, a ačkoli si je vědom svých kvalit, nemyslí si, že by za ně měl být oslavován.

Jak je to s našimi dětmi? Jak je učit pokoře?

Rozvíjení pokory u našich dětí souvisí i se schopností kritického myšlení a může dětem pomáhat, aby nepodléhaly různým demagogiím, falešným zprávám, konspiračním teoriím apod.

My jako rodiče často klademe především důraz na úspěšnost, skvělé studijní výsledky, ale jak je učit tomu, aby vše nedělali jen pro pochvalu nebo pro nějakou odměnu?

Přitom je při výchově velmi důležité naučit se děti chválit, děkovat jim vyzdvihnout to co umí. Protože právě dík a chvála nás učí uvědomit si důležitost vztahu dárce a obdarovaného – vztahu já (obdarovaný) Bůh (dárce).

Z toho nám pak vyplývá, že je důležité nechválit je jen za „dokonalý“ výkon ale i za snahu.

Naše snaha být „dokonalým“ – nás vede k pýše, která je opakem pokory. Zamysleme se tento měsíc nad tím, jestli dokážu pomáhat druhým tím co umím, ale také tím, že po druhých nechci za každou cenu to, co oni neumí. Všímám si jejich snahy, dovedností a umím je pochválit i když se jim zrovna něco nepovede.

Úkol do rodiny na tento měsíc:

Také je snažit vést je k tomu, aby si všímaly druhých kolem sebe. Uměli je pochválit, poděkovat jim i za drobné maličkosti. Dokázali vyzdvihnou i jejich, byť v našich očích nedokonalý výkon.

Učit se vést děti k tomu pomáhat druhým, a především jim být příkladem. Protože děti se nejvíce naučí tím co vidí kolem sebe.  Učit je jako rodiče můžeme tím, že se zapojíme do aktivit ve farnosti – dle potřeby a času pomůžeme např. při úklidu kostela, při organizování farního dne nebo výletu pro ministranty, maminka upeče buchty na farní kavárnu nebo při jiných aktivitách.  V každé farnosti je celá řada příležitostí a děti uvidí, náš příklad, a to je to nejdůležitější co jim můžeme předat. Naše mentorování, že by někam měli jít, něco udělat, a mi nebudeme dělat nic, nikam nepovedou…