Všechno, co Josef ve svém životě dělal, bylo z lásky k Bohu a k jeho rodině.

LÁSKA K BOHU I K SOBĚ V BIBLI:

Miluj svého bližního jako sám sebe!

Mk 12, 31

"Jonatán si ho zamiloval jako své vlastní srdce."                                                               

1Sam 18,1

 "...Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe....“                                                                    

Ef 5,21-33

 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.                                                                                                                         1 Kor 13,1-3

Co znamená být láskyplným?

Být láskyplným k druhým znamená chovat se k nim s láskou a úctou. Láskyplný vztah nepřichází sám od sebe, ale je třeba o něj pečovat. Vždy přistupovat k druhému s láskou.

 Možná si teď řeknete, že se to lehko řekne, ale jak to udělat?

Pán Ježíš říká, že druhé máme milovat jako sami sebe. Někdy může být právě tady „zakopán pes“

Mám se já skutečně rád? Přijímám sám sebe, takového jaký jsem, se svými chybami i nedostatky? Není právě to důsledek toho, že mám pak na sebe i na své blízké přehnané nároky nebo i naopak?

Zkuste se v první řadě zamyslet nad tím, jak se mám rád? Toto se pak může stát prvním krokem k nastartování láskyplných vztahů v naší rodině.

Kromě vztahu sami k sobě se zkuste zamyslet a také nad vztahem k ostatním. 

Skutečně se snažíte i druhé přijímat takové jací jsou s jejich chybami i nedostatky? Ano je to někdy opravdu těžké, hlavně ve chvílích, kdy se jejich názory, touhy, vztahy s druhými, zájmy atd. rozchází s těmi našimi.

K tomu aby tyto vztahy dobře fungovali musíme spolu umět dobře komunikovat.

Dobrá komunikace se musí trénovat. Nejlépe již od malička. Nenaučíme se ji sami od sebe. Abychom ji naučili naše děti, musíme se snažit ji ve svých vztazích zlepšit sami.

Zaměřme se ve svém snažení tento měsíc na zlepšení komunikace nejen se svými dětmi – ať to nejsou jen příkazy, zákazy, výčitky apod. ale i pochvala, povzbuzení, atd.

Zde je příklad jedné ženy ze života: „Jednou jsem prala v ruce pár věcí po běhu. Jenže ruční ždímání mi dělalo nějakou dobu problém, protože pohyb i intenzita, s kterou jsem chtěla ždímat, mi nešla i kvůli bolesti, kterou jsem měla po operaci prsu.  Požádala jsem manžela o pomoc, aby prádlo vyždímal. Ano, vyždímal! Když mi ho však podával, spatřila jsem prádlo hodně vyždímané, avšak značně pokrčené. Vyhrkla jsem: „jéé!“ Vyměnili jsme si s manželem významné pohledy. Hlavou mi projela myšlenka „to je zmuchlané, jako když to vytáhneš krávě z tlamy“, (tuším, že jsem se s touto definicí zmačkání setkala někdy v mládí!). Manžel zbystřil.  Proběhl další myšlenkový proces a já věděla, že je velmi důležité, co vyslovím jako následující větu. Protože kdyby byla nevlídná, už nikdy by mi manžel nechtěl dobrovolně pomoci s prádlem a možná i s dalšími pracemi. Nadechla jsem se a prohlásila: „Tys to vyždímal tak, že to za chvilku už budeme mít suché!“ a usmála jsem se.  Důležitý byl i tón věty, protože na něm také záleželo. Vždyť mi přeci chtěl pomoci.